Zvuková folie s nahrávkou zvuku plaských zvonů z roku 1940
Zvuky plaských zvonů
Tato nahrávka vznikla v roce 1940, kdy tehdejší Československý rozhlas natáčel zvuky kostelních zvonů, na tehdy novou moderní záznamovou techniku, v podobě pásky. Z této pásky pak byla nahrávka přehrána v již komerčním nahrávacím studiu Lucerna Praha na zvukovou decelitovou folii. Tato pak byla uchovávána v místním plaském muzeu a dochovala se do dnešních dnů jako součást mobiliárního fondu kláštera Plasy (inv. č. PY 1644), kde byla také prohlášena za kulturní památku v rámci celého fondu. S největší pravděpodobností nebyla nikdy přehrána. V roce 2025 se díky badatelské činnosti kolegů z Národního technického muzea a díky spolupráci Národního památkového ústavu, Národního technického muzea a Českého Rozhlasu podařilo nahrávku identifikovat, přehrát a digitalizovat v pražském studiu Českého rozhlasu. Plaské zvony ve formě audio nahrávky se staly historicky první audio součástí evidence mobiliárního fondu kláštera Plasy.
Plaské zvony byly zrekvírovány již během 1. světové války, ale v roce 1924 byla prázdná místa zaplněna souborem 4 zvonů z dílny broumovského zvonaře Oktáva Wintera. Z těchto zvonů se dočkal dnešních dní pouze umíráček sv. Josef, zatímco Marie, Klemens Isabela a největší Pavel byly ve 40. letech z kostelních věží sejmuty a roztaveny pro válečné účely.
Archiv Českého rozhlasu uchovává 86 fólií se zvuky zvonů, které rozhlasoví pracovníci v letech 1940-41 natáčeli v obcích tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Zvuky byly vysílány v rámci oblíbeného pořadu s názvem Zvony mého kraje. V jednotlivých dílech zaznívaly zvuky zvonů, které byly nahrány v desítkách českých chrámů, kostelů i malých kapliček. Jejich údery vždy doprovázel hlas vypravěče, který posluchače seznamoval s historií a půvabem určitého kraje. Pořad měl v době německé okupace pěstovat lásku k české zemi, posilovat národní sebevědomí a pomocí jinotajných odkazů přinášet naději v lepší zítřky.
Díky digitalizované nahrávce z roku 1940 tak můžeme znovu slyšet zvuk zvonů, které již neexistují.
Poděkování patří Janu Trnkovi z Centra stavitelského dědictví Plasy Národního technického muzea, paní Janě Bartošové a Tomáši Dufkovi z Českého rozhlasu a také zvukaři Českého rozhlasu panu Miloslavu Turkovi.
Literatura:
Trnka, Jan, K dějinám plaských zvonů/100 let zvonu sv. Josef zvonaře Oktáva Wintera, Vlastivědný sborník, čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska 2/2024, s. 14-21.