Metternichové v Plasích

Nová interiérová instalace připravovaná v rámci projektu IROP „Cisterciácký klášter Plasy – obnova opatské rezidence“ v letech 2016 -2022

Kde se vzali

Šlechtický rod Metternichů byl s plaským panstvím provázán na více než jedno století. Majetek zrušeného kláštera koupil v roce 1826 Klemens Václav Lothar Nepomuk von Metternich (1773 – 1859),  v té době kancléř Rakousko-uherské monarchie a významná osobnost evropské politiky. Za příležitostné zámecké sídlo si tehdy rodina zvolila budovu bývalé prelatury - a to z logických důvodů, protože již v době fungování kláštera se jednalo o reprezentativní prostor opata pro jeho diplomatické a společenské aktivity.

Zámkem byla Metternichům budova až do roku 1945, kdy skončila jejich država panství a majetek byl zestátněn.

Prohlídková trasa

Pro připomenutí významného období v dějinách plaské kotliny, tedy zdejšího působení rodiny Metternichů, byl zvolen prostor prvního nadzemního patra bývalé opatské rezidence a pozdějšího zámku, který sloužil aristokratické rodině k reprezentativním (část SZ křídla), společenským i čistě soukromým účelům (celé JZ křídlo).

Nová prohlídková trasa bude podobou klasické interiérové intalace prezentovat autentické venkovské sídlo vyšší šlechty po roce 1870, ale netradičně formou volné prohlídky. Přiblíží především osobnost 3. knížete Metternicha Richarda a jeho manželky Pauliny, rozené Sandorové.

Připomene i osobnost 2. knížete, v úvodu zmíněného kancléře Metternicha, jakožto iniciátora přestavby prelatury na zámecké sídlo. Záměrem je ale představit i další generace této šlechtické rodiny a  jejich vliv na místní prostředí  až do roku 1945, včetně dobových kulturně společenských souvislostí. Opomenuta nezůstane ani situace po roce 1945.

Prohlídková trasa vznikne v rámci projektu Cisterciácký klášter Plasy – obnova opatské rezidence, o němž se můžete dozvědět více informací zde.

Jak postupujeme při přípravě interiérové instalace

Příprava nové instalace v prostředí památkového objektu jde ruku v ruce s jeho stavební obnovou, musí však být výrazně napřed, aby na ní mohla obnova prostoru reagovat. Pro vznik nové instalace je nutné vzít v potaz nejen interiér, ale i budovu samotnou, její okolí a také osobnost majitele, či stavebníka, který za konkrétní realizací stojí. Přípravu provází podrobný průzkum a sběr dat, pracuje se s dostupnou odbornou literaturou, ikonografickými, archivními i hmotnými prameny, přičemž zdroje poznání jsou různorodé:

Budova prelatury

Budova samotná je důležitým zdrojem, protože do ní jsou zaznamenány všechny změny, úpravy, vycházející z vůle a potřeb jejích uživatelů. To vše nejlépe poznáme díky Stavebně historickému průzkumu, který doplňujeme dalšími rozšiřujícími průzkumy a sondami. Tady máme na mysli průzkumy archeologické, průzkumy stavebních, tesařských a jiných konstrukcí, ale především průzkumy interiérových truhlářských prvků (oken, dveří), omítek a výmaleb. Na tom totiž bude záviset jaké vrstvy povrchů v interiéru se rozhodneme odhalit, které bude nutné zakrýt, nebo konzervovat, restaurovat či rekonstruovat.

Osobnost majitele

Zajímavým zdrojem poznání je osobnost investora výstavby budovy, či inventora jednotlivých změn a jeho společenskopolitické pozadí. V tomto případě nás zajímají především postavy barokních prelátů, kteří stojí za výstavbou a dokončením plaské prelatury - opat Ondřej Trojer (opatem 1681 – 1699) a Eugenius Tyttl (opatem 1699-1738). Další významnou stavební úpravu má na svědomí kancléř Metternich, o němž  toho bylo již napsáno hodně, nejnověji a také snad nejobjektivněji z pera německého historika Wolframa Siemanna (W. Siemann, Metternich Stratege und Visionär - eine biografie, München 2016). Bohužel velmi málo toho víme z dostupné literatury  o kancléřových rodových následovnících a jsme tedy odkázáni zejména na prvotní archivní prameny.

Mobiliární fond

Cenným zdrojem je mobiliární fond památkového objektu dochovaný po posledních majitelích po roce 1945. V případě Plas vycházíme z kmenového fondu Kláštera Plasy a Státního zámku Kynžvart. Mobiliární fond se skládá z různých druhových skupin vnitřního vybavení sídla, od nábytku přes obrazovou výzdobu, osvětlovací tělesa, porcelán, sklo, textilní součásti interiéru, grafické práce až po drobný listinný materiál, fotografie, toaletní potřeby či knihy. Toto vše je nutné uvést do takého stavu, aby prezentace jednotlivých předmětů byla bezpečná pro návštěvníky i pro předměty samotné. Součástí tohoto procesu je složitá procedura restaurování a konzervace. Zároveň probíhá archivní průzkum a sběr dat o mobiliáři, který je od roku 1945 nezvěstný a stal se obětí různých rozvozů a převodů majetku, nebo byl zcela legálně prodán v rámci poválečné dražby.

Restaurování mobiliáře

V rámci realizace nové prohlídkové trasy věnované Metternichům v Plasích probíhalo také velmi náročné restaurování asi 250 kusů předmětů mobiliárního fondu, tedy vnitřního vybavení bývalého Metternichovského apartmánu. Restauroval se nábytek, obrazy, obrazové rámy, grafická díla, lustry, svítidla, historický textil. Na restaurování se podílel velký počet restaurátorů s rozličnými licencemi MKČR, tedy oprávněním k odbornému restaurování kulturních památek. Namátkou zmiňme: restaurátor malířských uměleckých děl na plátně, na papíře a pergamenu; restaurátor nepolychromovaných nefigurálních uměleckořemeslných děl ze dřeva, tedy nábytku; restaurátor uměleckořemeslných děl z obecných kovů, z textilu, z papíru a pergamenu; restaurátor polychromovaných nefigurálních  uměleckořemeslných děl z kamene, štuku, umělého kamene, sádry. Restaurování bylo ukončeno k 31. 12. 2022.

Příklady restaurování mobiliáře uvádíme zde.

Fungování sídla

Pro poznání fungování sídla, jeho provozních vztahů a rozmístění mobiliáře lze využít historické inventáře, tedy soupisy majetku. V případě Plas máme dochované inventáře z roku 1785 (zrušení kláštera) a dále z let 1888 – 1945 a také  po roce 1946. Výjimečným zdrojem jsou také dobové inventarizační pomůcky, které byly často pomůckami při tvorbě aristokratických uměleckých sbírek. Jako příklad může posloužit umělecká sbírka kynžvartského zámku.

Dobové fotografie

Při přípravě autentického interiéru (i při obnově budovy) mohou výrazně pomoci dobové fotografie exteriérů a interiérů. V našem případě navíc pátráme po fotografiích i jiných Metternichovských sídel (Kynžvart, Johannisberg, Vila Metternich ve Vídni, budova kancléřství ve Vídni), protože nás zkrátka zajímá vkus a styl jednotlivých členů rodiny a jejich reagování na dobovou konvenci.

Dobová ikonografická tvorba

Podobně jako fotografie je zdrojem také dobová umělecko-dokumentární tvorba - akvarely, kresby a malby skutečných Metternichovských interiérů či sídel.  Kresby a malby soudobých interiérů šlechtických sídel byly obzvláště v 19. století velmi módní a autory jsou často samotní aristokraté, resp. častěji aristokratky, které se tímto zdokonalovaly v technice malby a kresby.

Pravidla historického interiéru

Pro hlubší poznání je nutné vzít v potaz také dobové konvence. Tvorba interiérové instalace není jen pouhé dekorování salónů a aristokratických pokojů. Historický interiér velmi výrazně promlouvá a dokáže být výmluvným dokladem ducha doby, společenské a kulturní situace, pokud je ovšem dobře a pravdivě uspořádán. Historický aristokratický interiér má své jasné zákonitosti, které byly kánonem v bytové kultuře až do 1. pol. 20. století. Tento kánon se pochopitelně proměňoval a reagoval na to, co se dělo za okny interiéru. Toto, až zákonné uspořádání, musíme znát a aplikovat a jen v tom případě bude interiér pravdivý a bude intenzivně promlouvat k návštěvníkovi. Jednou z cest poznání pravidel uspořádání interiéru šlechtického sídla je například studium historické ikonografie.

Nahlédnutí pod pokličku

V sezónně 2018 proběhla v prostorách budoucí interiérové instalace výstava, která byla zároveň poslední šancí navštívit reprezentační a soukromé pokoje bývalé opatské rezidence a později Metternichovského zámku před jejich stavební obnovou.

Výstava zároveň nabídla vhled do aktuálního stavu poznání a dotkla se některých památkových témat, které je nutné během obnovy historického interiéru řešit.

METTER(M)NICH „...člověk by chtěl obnovit jen zašlou slávu, kterou může jen tušit…“ 

 

Výstava o střetu světů evropské diplomacie a klášterní zbožnosti v bývalé opatské rezidenci a pozdějším knížecím zámku. Výstava, vznikla v rámci tematického roku Národního památkového ústavu "Šlechta českých zemí v evropské diplomacii", ukazuje osudy šlechtické rodiny Metternichů a jejich plaského sídla.

 

Výstava Metter(m)nich - panelová část

Výstava Metter(m)nich PDF (12,28 MB)