Kněžna Paulina Metternichová (1836-1921) a její manžel kníže Richard Metternich (1829-1895) jsou ústředními postavami příběhu, který vypráví nová interiérová instalace obnovené plaské opatské rezidence a pozdějšího zámku. 

Nově chystaná prohlídková trasa byla zpřístupněna veřejnosti v létě 2023. V rámci nové prohlídkové trasy se věnujeme dlouhodobě zmíněné dvojici z různých úhlů pohledu. Zajímá nás jejich život ve vztahu k interiérovému vybavení, jaký měli vkus, jaké evropské vzory v užitém umění a umění preferovali, jak s interiéry a stavbami, které obývali, zacházeli a jak je přeměňovali.

Jedním z mnoha témat je také to, jakým způsobem byla propojena tato tradiční, stará aristokratická rodina se soudobým výtvarným uměním. To lze vysledovat například na tom, kteří umělci kněžnu, paní domu, portrétovali.

Paulina Metternichová byla, dle výpovědí jejích současníků, okouzlující a šarmantní osobností pařížské vysoké společnosti během druhého francouzského císařství, kde působil Richard Metternich jako rakouský vyslanec. Do Plas přišli manželé na základě dědictví velkostatku Plasy, které Richardovi odkázal jeho otec, kancléř Klemens Metternich (1773 – 1859). Především po Richardově penzionování v roce 1870 začali Plasy velmi intenzivně obývat jako jedno ze svých podzimních sídel a zároveň do Plas vnesli závan evropské kultury. Oba manželé byli velmi muzikální, hráli divadlo, Richard byl vynikající muzikant, Paulina sama režírovala, tančila, zpívala ve svých hrách.

Třebaže Paulina  Metternichová neoplývala přílišnou krásou, z čehož si sama dokázala často dělat legraci,  zachytila ji  na svých portrétech řada známých umělců, např. portrétista Franz Xaver Winterhalter, krajinář Eugène Boudin či Edgar Degas.

Edgar Degas (1834 – 1917) francouzský malíř považovaný za impresionistu, třebaže se tomu označení sám vyhýbal. Svůj obraz kněžny Metternichové vytvořil jako kopii z fotografie pocházející z doby před rokem 1860.

Na původní fotografii (obr. 1) stojí Paulina po boku svého manžela Richarda. Fotografii pořídil fotograf Eugène Disdéri (1819-1889), který později nechal z této fotografie vytvořit velmi jednoduchým způsobem pohlednici (obr. 2).

Ve svém portrétu Degas knížete Richarda Metternicha zcela odstranil a do pozadí vytvořil květinovou tapetu, která lehce překrývá Paulinin pravý rukáv. Květinový motiv, který byl nakreslen grafitovou tužkou, poté pokryl barevným odstínem. Dalším rozdílem oproti fotografii je barevnost obrazu. Dominují zde dvě barvy – odstíny hořčičné nebo neapolské žluté se zeleným zbarvením, které na tapetě získávají starožitný zlatý odstín a na šatech a vlasech vytváří různé odstíny šedočerné.

Degas zachoval vojenský styl princeznina živůtku. Oproti fotografii pomáhá ploché pozadí obrazu promítnout postavu do předního prostoru, čehož docílil silnější barvou na obličeji, vlasech a oblečení. Samotná malba obličeje je pak ve srovnání s fotografií obzvláště výrazná. Navzdory své malé velikosti má obraz ostrost, jasnost a soustředí se na silné stíny. Degas zjemnil Paulininy rysy, zejména její oči. Ústa sice zvýrazňuje stín, ale malíř je maloval pouze jednou tenkou linií černé barvy, která je místy stěží viditelná. Nos je zmenšený a zobrazený vlastně jen pomocí dvou mírně asymetrických teček. Dále autor obrazu vytváří především pozoruhodný efekt rozmazaného pohybu, jako by byla princezna zachycena právě při otočení hlavy, přičemž tento efekt na fotografii chybí. Degas se jistě snažil zamaskovat fotografický původ svého obrazu.  O fotografii se velmi zajímal, řada jeho obrazů odhaluje jeho pečlivé studium tohoto ve své době nového média.

Francouzský malíř Eugéne Boudin (1824-1898) je dalším představitelem  impresionismu a krajinářem, který měl v oblibě plenérovou malbu. K výtvarnému umění se dostal díky umělcům Constantu Troyonovi, Jean-Francois Milletovi, Thomasi Couturovi či  Eugènu Isabey, se kterými se setkal v Le Havre jakožto vlastník obchodu pro psací potřeby a obrazové rámy a kde začal vystavovat jejich obrazy. Právě tito malíři ho nabádali, aby se sám začal malbě věnovat. Ve svých dvaadvaceti letech obchod zavřel a začal se plně zabývat malířstvím.

Proslavil se mimo jiné např. díky svým obrazům s motivy z pláže, kde zachycuje stylově oblečené rodiny procházející se po pobřeží. Na jednom ze svých obrazů zachytil rovněž kněžnu Metternichovu (obr. 3), ikonu noblesy, která svým vkusem a zájmem o módu udávala tehdejšímu aristokratickému světu elegantní a vytříbený směr. Bližší okolnosti vzniku tohoto díla bohužel neznáme. Originál obrazu najdete v Metropolitním muzeu v New Yorku.

Franz Xaver Winterhalter (1805 – 1873) byl známým německým  portrétistou evropské aristokracie v 19. století, převáděl na plátno eleganci a bohatství významných osobností.

Působil jako dvorní malíř v německém Karlsruhe a později v Paříži, kde se proslavil portrétem Leopolda Filipa I. Následně se stal velmi žádaným portrétistou evropských  šlechtických rodin. K objednatelům jeho děl patřil dvůr královny Viktorie,  královny Isabely II. Španělské, belgický královský dvůr, či panovnický dvůr ve Vídni a Petrohradě.

Winterhalter uměl uspokojit své zákazníky, mistrovsky podtrhnout zakřivení a bohatost  módních  šatů a zachovat jejich vznešenost a bohatost. Dokázal přenést texturu cenné látky, krajky či lesk šperků na plátno.  Jeho asi nejproslulejší dílo je portrét císařovny Alžběty Rakouské, nebo portrét císařovny Eugénie či královny Viktorie I.

Winterhalterovy portréty velmi lichotily a každá žena na nich byla krásná. Odbornými kritiky nebyl příliš uznávaný, vytýkali mu nepřirozenost a umělost. Portrét Pauliny (obr. 4) byl vytvořen v roce 1860 v době jejího pobytu v Paříži a tím se i ona zařadila mezi krásné evropské aristokratky z Winterhalterových portrétů. Obraz je v současné době v soukromé sbírce, nicméně ještě na začátku 20. století měl své čestné místo v salonu Metternichovského paláce ve Vídni na Renwegu (obr. 5).