Zapůjčený model byl speciálně vyroben pro výstavu Západočeské galerie Vznešenost a zbožnost. Barokní umění na Plzeňsku a v západních Čechách má zhmotňovat Tyttlovu a Santiniho představu o budoucím plaském klášteře.

Tuto představu nám dokumentují především tři ikonografické prameny, které posloužily jako předlohy pro model: Santiniho urbanistický plán kláštera (patrně okolo roku 1710 - obr. 1), který se dochoval v archivu cisterciáckého kláštera ve Zwettlu; dále kolorovaná kresba s pohledem na klášter od severozápadu dochovaná ve sbírkách Muzea a galerie v Mariánské Týnici (inv. č. 17691 - obr. 2) a kresba s pohledem na klášter od jihovýchodu ze sbírek Západočeského muzea (inv. č. G 890 - obr. 3).

Plaský klášter byl na konci 17. století jakousi změtí domů různého stavu a stáří. S budováním skutečného klášterního areálu po době úpadku, která započala husitskými válkami a vyvrcholila Bílou horou, započali již Tyttlovi předchůdci. Opat Ondřej Trojer (opatem v letech 1681–1699) pozval do Plas významného pražského architekta Jeana Baptistu Matheye, který pro něho upravil barokní sýpku s hodinovou věží a opatské sídlo, prelaturu. Na Trojerovo a Matheyovo dílo pak Eugen Tyttl a Jan Blažej Santini v Plasích navázali, ale zároveň vytvořili velkorysou koncepci, která nerespektovala původní středověké založení klášteřiště a velmi odvážně hledali nové pojetí a urbanistické zpracování celého areálu.

Nutno říci, že v případě, že by celé dílo bylo dokončeno, vznikl by v západočeských Plasích jeden z největších a nejvýstavnějších klášterních areálů ve střední Evropě. Rozsáhlost tohoto projektu do dnešních dnů připomíná pouze jedna dokončená Santiniho stavba – budova konventu.  Vedle konventu  se tak trochu choulí  poměrově malý, ještě raně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který měl ustoupit velkému pětilodnímu kostelu, jenž měl budovu konventu, jakožto ideové srdce celého kláštera, výrazně převyšovat [i]. Model je v současné době vystaven na prohlídkové trase kláštera v jednom z knihovních sálů. Model skutečné podoby kláštera v době baroka, který byl vytvořen dle akvarelu Martina Prusíka  zřejmě z roku 1809 (sbírka Západočeského muzea, inv. č. G 152), je umístěn v novém návštěvnickém centru v areálu.

Předmět byl zapůjčen s laskavým svolením Západočeské galerie v Plzni.

Krátce před 1710, Autoři modelu: Petr Macek (koncepce) – Miroslav Koranda (model)

Více informací:

Steckerová, A., Vácha Š. (edd.), Vznešenost a zbožnost. Barokní umění na Plzeňsku a v západních Čechách., s. 318 – 320.