č. USKP 2422

Předmět byl zapůjčen s laskavým svolením Římskokatolické farnosti Plzeň u katedrály sv. Bartoloměje.

Olej na plátně, 283x131 cm.

Na příkladu tohoto rozměrného plátna lze ukázat, jak zajímavý osud mohou mít tak statické předměty, jakými jsou obrazy a jak detektivní může někdy být kunsthistorická praxe.

Obraz sv. Václava byl jednoznačně určen na hlavní oltář farního kostela sv. Václava, který stál za klášterní zdí a měl sloužit pro bohoslužby prostým věřícím. Kostel sv. Václava byl do konečné barokní podoby přestavěn z vůle opata Ondřeje Trojera architektem Jeanem Baptistou Matheyem. Po zrušení kláštera 1785 zakoupil v roce 1826 celé panství kancléř Metternich, který se rozhodl ze zmíněného kostela udělat svou rodovou hrobku.

Zřízení hrobky znamenalo změnu dispozice kostela a především zřízení krypty, nové přepatrování a tím zmenšení prostoru hlavní lodě. Po této změně však nebylo možné využít na hlavní oltář rozměrný obraz sv. Václava a bylo rozhodnuto o jeho přemístění do kostela téhož zasvěcení do Smrkovce u Kynžvartu, který spadal též pod patronátní právo rodu Metternichů. Obraz byl tedy využit, třebaže musel být po obou stranách o zhruba 25 centimetrů zmenšen.

Ještě v 19. a 1. polovině 20. století byl obraz  v tomto kostele popsán. Na sklonku padesátých let však byla obec Smrkovec včetně kostela  zbořena, protože musela ustoupit novému výcvikovému vojenskému prostoru Prameny. Od této doby byl obraz nezvěstný a díky nedávno ukončené výstavě a především přípravě výstavy byl objeven v plzeňském kostele Nanebevzetí Panny Marie v postranní kapli Nejsvětější Trojice. Obraz byl následně restaurován a v současné době je umístěn v knihovním sále plaského konventu na prohlídkové trase.

Autorem obrazu je významný malíř Jan Kryštof Liška (1650-1712), který v Plasích pracoval pro opata Ondřeje Trojera, který byl pravděpodobně zadavatelem popisovaného obrazu, či freskové výzdoby v opatské prelatuře.

Trojerův následovník Eugenius Tyttl byl sice mužem velmi invenčním, nicméně ve své funkci prokazatelně a vědomě navazoval na svého schopného předchůdce (jeho osobní znak – had obtáčejícící se okolo kříže – je někdy interpretován jako 2 T, tedy druhý Trojer). I z tohoto důvodu není divu, že malíř Liška pracoval i pro Eugenia Tyttla, který dokončil výzdobu kostela sv. Václava.

Liška pro tento prostor vytvořil na samém sklonku 17. století dva obrazy s tématikou Vidění sv. Bernarda a sv. Štěpána Hardinga. Tyto dva obrazy již nesou osobní znak opata Tyttla.

Oba obrazy se vlivem dějinných událostí dostali, resp. byly zakoupeny olomouckým arcibiskupem L. Prečanem pro arcibiskupskou sbírku v roce 1939, kde se nacházejí dodnes (inv. č. KE3245, KE3231). Návštěvníci kláštera v Plasích je však mohou vidět v digitální kopii v knihovním sále konventu, který je věnován tématice uměleckých počinů významných plaských opatů.