V červnu roku 2013 byla do plaského kláštera zapůjčena socha Bolestné Panny Marie, špičkové to dílo Matyáše Bernarda Brauna, zhotovené na objednávku plaského opata Evžena Tyttla (1699-1738). Dílo bylo vytvořeno pro prostor klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde mělo zřejmě doplňovat, či spíše být protějškem ke druhému sousoší Zvěstování Panny Marie (v současné době v majetku Západočeské galerie v Plzni).

Jednou z dlouhodobých snah správy národní kulturní památky klášter Plasy je navrácení původního mobiliáře a uměleckých děl zpět do kláštera a především jejich prezentaci veřejnosti. Na půdě kláštera Plasy se totiž v době baroka sešli nejvýznamnější umělci své doby, od J. B. Santiniho Aichela, jako autora konceptu celé budovy, přes M. B. Brauna, J. A. Pinka, K. Lišky, J. B. Matheye až po např. Petra Brandla. Všichni tito zde přispěli ke zhmotnění ideje barokního řeholního domu, především Evžena Tyttla a jeho následovníků i předchůdců. Zapůjčení Braunovy Bolestné Matky Boží od Římskokatolické farnosti v Plasích je jedním z prvních kroků k alespoň částečné pravdivosti obrazu o významu a hodnotě kláštera jako centra duchovního a kulturního života v regionu.

Cisterciácký klášter v Plasích sehrál, hned vedle barokního kavalíra a mecenáše Františka Antonína Šporka, významnou roli při příchodu mladého M. B. Brauna do Čech. Braun se totiž narodil v roce 1684 ve vesničce Sautens nedaleko cisterciáckého kláštera ve Stamsu, bratrského kláštera plaských cisterciáků. Spojovacím článkem mohl být plaský řeholník Mauritius Vogt, který byl v roce 1701 vyslán na hospitace do Stamsu a od té doby do roku 1704 podnikl cestu do Říma. Přičemž v tuto dobu je také doložena Braunova studijní cesta do Říma a jeho dílo mimochodem inspiraci italským expresivním barokem a především Berninim dokládá. Hrabě Špork se s M. Vogtem zřejmě znali, což dokládá přesný popis jeho panství ve Vogtových místopisech a mapách. Špork zase poznal Brauna v Bolzanu v roce 1704 při řeholním slibu své dcery v klášteře celestinek. Díky tomuto šťastnému trojlístku setkání začal Braun pracovat jak pro Šporka ve východních Čechách, tak pro plaské řeholníky od roku 1708.

Podle Ivo Kořana je Bolestná Panna Marie jedním z úplně prvních Braunových děl pro opata Evžena Tyttla, který si na této "drobné" dřevořezbě vyzkoušel Braunovy kvality, aby mu mohl následně zadat velkou zakázku v podobě nadživotní sochy Vidění sv. Luitgardy pro Karlův most v Praze.

Popis předmětu:

Jedná se o dřevořezbu bez povrchové úpravy avšak se znatelnými zbytky povrchové úpravy (podkladu polychromie) ve spodní části, resp. na stylizované hoře pod Mariinýma nohama. Zajímavostí je způsob řezby a sestavení celku z několika kusů dřeva, přičemž postavy jsou řezány z jednoho kusu dřeva včetně částí břevna kříže. Jedná se o část výjevu z Kalvárie ovšem bez dalších postav sv. Jana a sv. Máří Magdaleny, jak je ikonograficky obvyklé. Panna Marie ve spodní části kříže vzhlíží k nebesům s bolestným výrazem trpící matky. Tělo mučeného Ježíše Krista jakoby zachyceno s předsmrtným výrazem, vzhlížejícího k nebesům v momentě krátkých pochybností nad významem jeho oběti pro vykoupení lidstva s ústy otevřenými k volání po přítomnosti Boží. Obě postavy jsou charakteristické bohatou rozevlátou draperií šatu, což nasvědčuje Kořanově teorii o vzniku díla jako testovací zakázky pro mladého M. B. Brauna, který se právě na těchto částech ukázal jako zručný řezbář.

Poškození:

Dílo bylo restaurováno V. Stádníkem v letech 1983 – 84 pro velkou výroční Braunovskou výstavu v Národní galerii v roce 1984 (300 let od narození M. B. Brauna). Restaurátorská zpráva se bohužel nezachovala.

Chybí lebka, původně umístěná u nohou P. Marie, dále konec cípu šatu P. Marie a článek malíčku na její levé noze, drobná odštípnutí jsou též na Kristově trnové koruně, na ploše kříže a dále na drapérii Kristovy bederní roušky.

Datace:

O. Blažíček datuje dílo do 80. letech roku 1725, Ivo Kořan pak na začátku 21. století do let 1708 až 1709, jako jedno z prvních děl pro Evžena Tyttla a to jako testovací zakázku před realizací sochy sv. Luitgardy pro Karlův most.

Materiál:

pravděpodobně jasanové dřevo bez povrchové úpravy.

Rozměry:

Výška celku 256 cm, v. korpusu 93 cm, v. sochy P. Marie 100 cm.

Výběr dalších Braunových děl pro plaské cisterciáky:

• Krucifix pro zimní refektář (okolo 1720) – v současné době Západočeské muzeum v Plzni, Diecézní muzeum.
• Krucifix pro letní refektář (okolo r. 1720) – v současné době Národní galerie v Praze, vystaven ve Schwarzenberském paláci v expozici baroka. Reportáž České televize
• Zvěstování P. Marie (okolo r. 1708 – 1709) – v současné době depozitář Západočeské galerie v Plzni.
• Vidění sv. Luitgardy pro Karlův most – v současné době nahrazeno kopií, originál v lapidáriu Galerie hlavního města Prahy, sádrová kopie zapůjčena do zimního refektáře kláštera v Plasích a řada dalších drobnějších děl...

Literatura, informační zdroje:

BLAŽÍČEK, Oldřich; Matyáš Bernard Braun (1684 – 1783), výběr řezeb, Praha 1984. Národní galerie.

KOŘAN, Ivo; Braunové, Praha 1999, Akropolis. ISBN 80-85770-84-9.

Matyáš Bernard Braun, studie a materiály, sborník vědecké konference, Praha 1988, Národní galerie.

POCHE Emanuel; Matyáš Bernard Braun, sochař českého baroka a jeho dílna, Praha 1986, Odeon.