Většinou původní vybavení hradů, zámků a dalších památkových objektů. Jejich ochrana se řídí zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, na rozdíl od tzv. sbírkových fondů, jejichž ochrana se řídí zákonem č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy. Rozdílné jsou především způsoby evidence a prezentace.

Mobiliární fondy jsou prezentovány nejčastěji in situ v kontextu s historickou budovou, kdežto muzejní sbírky často prezentují určité téma, období či region.

Cílem muzejníků a také památkářů je uchovat předměty v co největší autenticitě, tedy s minimálními restaurátorskými zásahy. Preventivní péče je soubor opatření, jejichž cílem je zpomalení poškození a omezení možných rizik poškození předmětů mobiliárních fondů.

Jednoduše řečeno - preventivní péče je pravidelný úklid předmětů mobiliárních fondů, který předměty udrží déle v dobré kondici a oddálí tak složité a nákladné restaurování.

Angličané pro tento obor mají pěkné označení „housekeeping“, tedy něco jako udržování domácnosti.

Obor preventivní péče však není vůbec jednoduchý a předepisuje nám například, jak balit předměty pro transport, jak manipulovat s předměty, jak je ukládat do regálů, ale také jak jim vytvořit optimální klimatické podmínky, jak je zbavovat prachu a nečistot a nebo jak je ochránit před nenechavýma rukama návštěvníků v instalaci.

Ochrana hmoty předmětu mobiliárního fondu pomocí přímého zásahu, který stabilizuje jeho fyzický stav. Provádí konzervátor restaurátor s licencí Ministerstva kultury ČR.

V praxi: petrifikace; hubení hub a plísní za použití chemických látek (chemické a fyzikální postupy).

Přímý zásah do hmoty předmětu, často nahrazení chybějící či degradované hmoty a to tak, aby zůstal zachován funkční celek předmětu. Často jde i o obnovení dřívější estetické a technické funkčnosti předmětu.

Restaurování může znamenat nejen nahrazování a doplňování chybějících či silně poškozených prvků, ale také odstranění těch prvků, které srozumitelnost nebo funkčnost předmětu omezují. Provádí restaurátor s licencí Ministerstva kultury ČR.

V praxi: obnova povrchové úpravy; vytváření replik jednotlivých částí předmětu.

Pro depozitní i instalační / expoziční prostory je důležité sledovat tyto faktory: vlhkost vzduchu, teplotu vzduchu, osvit - tedy intenzitu slunečního záření, množství škodlivých látek ve vzduchu a nebezpečí biologického poškození ze strany hmyzu, hlodavců, plísní a hub.

Každá druhová skupina předmětů mobiliárních fondů vyžaduje odlišné klimatické podmínky. Je velký rozdíl mezi hodnotami pro uložení textilu a kovu, či fotografie a porcelánu.

Představu, jaké jsou optimální hodnoty pro některé druhové skupiny mobiliáře, shrnuje tabulka:

Zámek Kynžvart volil cestu řízeného klimatu pomocí klimatické jednotky. Tento systém však nebylo možné využít v klášteře v Plasích a to především z památkového hlediska. Prostor bývalých mnišských cel a později úřednických kanceláří nikdy nebyl vytápěn a ochlazován tímto způsobem. Bylo tedy nutno zvolit metodu šetrnější ke stavbě samotné.

Způsob udržení stabilního klimatu byl navržen pomocí systému temperování (v zimních měsících max. na 5 °C) a odvlhčování výkonnými odvlhčovači. Nejdůležitější je udržení stabilních hodnot s minimálními výkyvy.

Teplota i vlhkost je monitorována a centrálně sledována pro každou místnost zvlášť a pravidelně vyhodnocována ve formě grafu a tabulky.

V klášteře v Plasích probíhá ještě další důležitý monitoring Airflow, který především popisuje a vyhodnocuje chování vzduchu v prostorách křížové chodby a spojovacích schodišť. I tento systém by měl být do budoucna kompatibilní se systémem měření a regulace depozitářů.