Ploskovice a Zákupy. Česká sídla Habsburků.

Severočeské zámky Ploskovice a Zákupy spojuje stejná historie od roku 1663, kdy se staly vlastnictvím jednoho majitele. Významným pro obě sídla bylo období, kdy patřila Anně Marii Františce velkovévodkyni Toskánské. Tato činorodá šlechtična nechala přestavět zákupský zámek ve velkolepý barokní areál, v Ploskovicích pak v blízkosti staršího objektu vybudovala zámek zcela nový.

Na počátku 19. století nastává pro oba objekty nejvýznamnější etapa jejich dějin, a to, když se dostaly do vlastnictví panovnického rodu Habsburků. V roce 1818 se Zákupy i Ploskovice staly součástí vévodství Zákupského, uděleného Napoleonovu synovi Orlíkovi. Zásadní pro oba zámky byl rok 1848, kdy rakouský císař a poslední korunovaný český král Ferdinand Dobrotivý předal vládu svému synovci Františku Josefovi I. Ferdinand a jeho manželka Marie Anna Karolína si následně za svou rezidenci zvolili Pražský hrad a zámky v Ploskovicích a v Zákupech začali využívat jako svá venkovská sídla. Zatímco v Ploskovicích musel být zámek za tímto účelem významně stavebně rozšířen, v Zákupech adaptace na císařskou letní rezidenci příliš nezasáhla do vnějšího vzhledu zámku. Po potřebných stavebních úpravách byly interiéry obou sídel zcela nově vyzdobeny a zřízeny ve stylu tehdy módního druhého rokoka. Nejvýznamnějším umělcem, který se na této výzdobě podílel, byl malíř Josef Navrátil. Svými romantickými krajinami, podobiznami slavných umělců, květinovými a ovocnými zátišími a alegoriemi denních dob či ročních období vyzdobil stropy císařových i císařovniných apartmá. Ferdinand a Marie Anna Karolína se v Ploskovicích i v Zákupech věnovali nejen svým zálibám, ale i charitě a podpoře církve. Na obou panstvích byly za jejich finančního přispění opravovány či přestavovány kostely a kaple, štědré podpoře císařského páru se také těšily školské instituce a zaopatřovací ústavy pro sirotky či nemocné. Jak v Ploskovicích, tak i v Zákupech byli císař s císařovnou navštěvováni nejen nejbližšími členy rodiny, ale pro jejich zbožnost k nim často zavítali i nejrůznější církevní hodnostáři.

Po Ferdinandově smrti v roce 1875 přešly Ploskovice a Zákupy do majetku jeho nejstaršího synovce, vládnoucího císaře Františka Josefa I., jemuž patřily až do jeho smrti v roce 1916. Hned v následujícím roce využil nový majitel zákupský zámek k politickému setkání s ruským carem Alexandrem II., jinak byly ale Zákupy využívány k letním pobytům spíše jeho příbuznými.

Na počátku 80. let 19. století sem v doprovodu své manželky Štěpánky jezdíval korunní princ Rudolf. Tohoto jediného císařova syna lákalo především okolí zámku, které využíval k ukojení své lovecké vášně. Sám František Josef I. se do Zákup znovu a zároveň i naposledy podíval na přelomu srpna a září roku 1899, kdy se v jejich okolí konaly vojenské manévry. V té době také využívala zákupský zámek pro letní pobyty císařova švagrová, arcivévodkyně Marie Tereza, která byla nevlastní matkou následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. U Františka Josefa I. mu pomohla prosadit nerovnorodý sňatek s Žofií Chotkovou, jenž se uskutečnil 1. července 1900 v zákupské zámecké kapli.

Poslední pobyt člena císařské rodiny v Zákupech se datuje do roku 1904, kdy zde se svou rodinou strávila léto císařova vnučka Alžběta. Ta také byla poslední uživatelkou zámku v Ploskovicích, které si na přelomu let 1905 a 1906 nechala upravit pro potřeby rodinného bydlení, avšak poté, co se v roce 1911 přestěhovala na zámek Schönau u Vídně, osiřel nadobro i ploskovický zámek.

Po vzniku Československé republiky přešla obě sídla i s přilehlými budovami a zámeckými parky do vlastnictví státu. Zákupy převzalo ministerstvo zemědělství, které zde zřídilo pobočku Československých státních lesů a statků. Ploskovice v meziválečném období krátce sloužily jako letní sídlo ministra zahraničí. Po druhé světové válce byly oba zámky převzaty orgány státní památkové péče a byly zpřístupněny veřejnosti.

V posledních letech proběhly v interiérech obou zámků rozsáhlé restaurátorské práce a místnostem byla za maximálního možného využití původního mobiliáře navrácena původní funkce, jakou měly v době, kdy byly v letních měsících využívány k pobytům členů panovnické rodiny.